Vítáme vás na stránkách naší chovatelské stanice

Jsme malá rodinná chovatelská stanice specializující se na chov zlatých retrieverů, kteří jsou součásti naší rodiny od roku 2006. Dne 27. 11. 2012 nám byla pod FCI (Fédération Cynologique Internationale) zaregistrována chovatelská stanice s mezinárodně chráněným názvem Brilliant Soul (zářivá duše). Našim cílem je chovat typické zlaté retrievery svým charakterem i vzhledem, s velkým důrazem na zdraví. Zdraví pro nás neznamená splnit jen povinná vyšetření daná chovatelskými podmínkami, ale naše fenky testujeme i na další choroby, které by se mohly vyskytnout u plemene zlatý retriever, a to samé vyžadujeme i u budoucího otce našich štěňat. Důsledně dbáme na to, aby oba budoucí rodiče našich odchovů vykazovali správnou míru temperamentu a měli pevnou, milou a přátelskou povahu. To je dle našeho názoru jedna z nejdůležitějších věcí pro budoucí pohodové soužití s vaším chlupatým kamarádem. Dalším neméně důležitým kritériem je upevňování loveckých vloh. Zlatý retriever je plemeno lovecké a absence loveckých vloh by se nevhodnou plemenitbou projevila právě na nestálosti povahy, úbytku temperamentu a zdraví. V neposlední řadě dbáme na kvalitní exteriér. Je pro nás velmi důležité, aby oba rodiče plánovaného potomstva splňovali všechny výše uvedené aspekty. V naší chovatelské stanici klademe důraz na kvalitu a ne na kvantitu. Naším snem je odchovávat skutečné „dual-purpose“ zlaté retrievery se zlatou barvou i duší!

Historie a současnost – náš příběh

Historie soužití s pejskama sahá do našeho dětství. Ondra celé dětství vyrůstal s úžasnýma kokříma slečnama, no a já? Já měla „svého“ psa ještě před tím, než jsem se narodila. Když jsem vykoukla na svět, tak už na mě čekala má oddaná fenečka Německého boxera Anelka. Ta jisto jistě zapříčinila to, že je celý můj život protkaný pejskama - tím nejúžasnějším a nejoddanějším stvořením na světě. Anelka mě vždycky hlídala v kočárku, od kterého se prý nikdy nehla ani na krok. Korunu všemu dala, když mi zachránila život. Jelikož uměla otevírat dveře a já byla velmi rychlé a zkoumavé batole, tak jsem babičce utekla na chodbu (ještě po čtyřech), kde byly kamenné schody a já neměla nic lepšího na práci než chtít zkusit bungee jumping, jak jinak než po hlavě. Anelka si stoupla přede mě a začala šíleně štěkat, dle jejího názoru byla babička zřejmě pomalá a tak mě vzala za záda (pleny) do mordy, tak jako štěňata a nesla mě zpátky do kuchyně. Babičku dle jejího vyprávění málem trefilo, ale mě se to prý tuze líbilo. Další významný člen naší rodiny byl dobrman Tineček, když ho táta přivezl domů, byla jsem v páté třídě základní školy. Tineček mě bral jako svoje štěně, se kterým je neskutečná sranda. Milovala jsem, když jsme spolu leželi na zemi, já měla hlavu podloženou jeho tělem a koukali jsme na pohádky. Taky měl „svoje“ křeslo, ve kterém spával nejraději. Když si na něj někdo sednul, když chtěl jít chrupat, tak dokázal dělat neskutečné ksichty. Také miloval opalování, hezky na terase z jedné strany 30 minut, z druhé strany 30 minut a pak vařící na 5 minut schládnout do domu a zase z jedné strany… :o). Byl úžasnej, nejhodnější dobrman pod sluncem! Pak tady byli německý ovčák Aron, kterej mě vždycky bránil, když jsem se prala s klukama a Americký bandog Daggy, ten zase byl snad nejkrásnější štěně, v náručí jsem ho mohla brát i do potravin a nikdo neřekl ani popel, naopak, všichni si ho hladili. Jezdil se mnou mým prvním autem na klíně. Tedy všechno jen do té doby, než tak trošku vyrostl, 53 kg živé váhy. Ještě jako dospělej, když jsem přijela k rodičům, mě vítal a radostí u toho učůrával. To už jsem bydlela sama a bez pejska a potom jsme se seznámili s Ondrou a nějak nám, tedy hlavně mě, pejsci chyběli. Tak jsem přemýšlela a hledala jaké plemeno by bylo to nejlepší a vyhrál to zlatý retriever, pro jeho neskutečnou všestrannost. Se zlaťáčkem můžete dělat vlastně cokoliv, loveckou kynologii, agility, canisterapii, tanec se psem, záchranářinu, coursing a jiné.

    Já chtěla pejska a Ondra fenečku, tak jak jsme byli zvyklí z domova. Tak když už jsem si nového člena rodiny tak trošku vynutila, tak jsem s fenečkou souhlasila. A jsem za to moc ráda. Pro Sissinku, pravým jménem Odyssea the Best Baron, jsme si jeli v dubnu 2006. Samozřejmě jsme si ji pořizovali jako domácího miláčka, asi jako všichni. Ale díky chovatelům jsme začínali poznávat všechny možné aktivity, které je možno se zlaťákem dělat. Začali jsme jezdit na výstavy, začali jsme s prvníma základama loveckého výcviku a tak to pomalu ale jistě pokračovalo. Sissinka se nakonec stala čekatelkou šampiona krásy, absolvovala velké množství loveckých zkoušek, včetně těch nejvyšších, Field Trail a Všestranné zkoušky kde se stala „U“ – univerzálně lovecky upotřebitelnou fenou. Se Sissinkou jsme složili i Canisterapeutistické zkoušky. Byla to naše úžasná pohodářka, taková naše anglická lady. Sissinku jsme nikdy neuchovnili, jelikož měla onemocnění štítné žlázy (hypotyreozu) a my by jsme nikdy nedopustili, tuto nemoc pustit do chovu, zdraví je u nás na prvním místě. Síssa dostávala hormon uměle, baštila prášky, tak jako lidé. Po nějaké době se jí hladiny hormonů v těle srovnali a Sissinka si žila spokojený život, jako kdyby byla zdravá. To že Sissinka neměla žádná štěňátka u nás rozhodně neznamenalo, že by seděla někde odložená na gauči a že by jsme jí nedopřáli hromadu psích lumpáren a hlavně práci (nácviky, zkoušky a hony) kterou Sissinka milovala a byla jí vším. Právě kvůli / díky Sísse jsme trávili téměř všechen volný čas venku, ať byl mráz, pršelo nebo padali trakaře :o). Ona to prostě milovala a my s ní. Jednoho dne jsme v prostředku týdne utíkali rychle z práce, abychom stihli tah na kachny, jeli jsme za kamarádama do jejich revíru. Padla první kachna a Síssa byla ze všech pejsků u ní první a s obrovskou radostí ji nesla. Pak další… byla jako v sedmém nebi. Další bohužel byla křídovaná a uletěla do blízkého lesíka. Sissáček se vrátila bez kachny, všechno bylo v pořádku, ale doma a následně na klinice jsme zjistili, že má vnitřní zranění. Zřejmě se střetla v tom lesíku s divokým prasetem a tato srážka jí byla bohužel osudná :o(. Ještě když jsme ji před operací dávali panu veterináři, tak na nás zavrtěla ocáskem a tím se s náma rozloučila, ona už asi věděla…. a pro nás, i když jí to muselo hrozně bolet, vypadala, že se nic neděje. Byla to naše láska, naše všechno a umřela nato, co nejvíce milovala, na lov a loveckou vášeň!

     Když bylo Sissáčkovi kolem 4 let, začali jsme se dívat, kde by jsme jí pořídili kamarádku. V té době bohužel v blízkém ani v dalekém okolí nebyl žádný vrch zlaťáčků podle mého gusta. A tak jsme opět hledali a hledali, až nám kamarádka Nikolka doporučila chovatelskou stanici White Enny, že právě tam by měli jet v blízké době na krytí a že právě tento vrh by měl být dle mých představ. Opravdu to tak bylo a my tímto děkujeme Nikče za toto doporučení a následně za nového člena rodiny, naši Sofí. Když se prďouskové narodili, volala mi chovatelka Lucka, že má pro mě dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá byla, že se narodili alespoň 2 fenečky (a 6 kluků :o) ), protože si Lůca jednu chtěla nechat a ta druhá holčička byla pro nás, takže super a špatná zpráva, že jsou holky nejsvětlejší z vrhu :o), obě jsme chtěli zlatou zlatunku :o) :o). Kluci byli zlatí od narození. Nakonec jsme „vyfásli“ žlutou holčičku, malého draka, kterému nakonec kožíšek krásně zezlátl :o). Všem sourozenců jsme spolu s Lůcou vybíraly jména. Holčičkám jsem vymyslela jména Brilliant Star a Brilliant Soul. Mě osobně se líbilo více Brilliant Soul, co více, úplně nejvíc :o). Při vystavování pet pasů, kde již figurovala jména štěňátek bylo jasné kdo je kdo. Lůca se rozmýšlela na poslední chvíli, jelikož holčičky si byly neskutečně podobné jak fyzicky, tak povahově. A na nás „zbyla“ slečna žlutá – Brilliant Soul. No uznejte, není to osud? Sofinka se velmi nadějně vyvíjela a všechna zdravotní vyšetření měla na jedničku, a nejen ta :o), tak přišel ten pravý čas, založit si vlastní chovatelskou stanici. Jméno naší chovatelské stanice bylo pro mě jednoznačné. Jak již všichni víte, je to Brilliant Soul. Ano, povedlo se a tento název ještě nebyl zaregistrovaný! To znamená, že naše budoucí štěňátka budou mít jako příjmení jméno své úžasné maminky, a zakladatelky našeho chovu. Tedy doufáme, a už se na štěňátka moc těšíme. Držte nám prosím palce! :o) Mezitím se Sofinka stala junioršampionkou krásy ČR, je čekatelkou českého a slovenského šampiona krásy, čekatelkou šampiona práce, vyhrála klubovou zkoušku speciální vodní práce s titulem CACT, velmi úspěšně složila všestranné zkoušky a to s titulem res. CACT, stala se tím „U“ univerzálně lovecky upotřebitelnou fenou. Jestliže se chcete dozvědět více, povídání o našich holčičkách Sissince a Sofince najdete v jejich rubrikách. No a co my dva s Ondrou? Ondra složil myslivecké zkoušky. Já jsem členem disciplinární komise v Retriever klubu CZ, dále pro Retriever klub CZ vedu redakční radu Zpravodaje RK CZ, kde s kolegy připravujeme tištěný zpravodaj a ročenku. Pomáhám známým s výcvikem jejich pejsků, loveckým i poslušnost. Nabízíme stříhání kožíšků, a to jak zdravotní úpravu – pro každodenní pohodlný život, tak i kompletní výstavní grooming. Zdokonalujeme se na různých seminářích zaměřených na chov a vše s ním spojené. Toto je tak ve zkratce náš život s pejsky, protože o všech zážitkách se dá psát a povídat hodiny a hodiny.